„BookLeak – vysyp šupík“ uvádí:

Uprostřed světa stojí hrad

Ukázka z rozepsané knihy Petr Tureček: Zpráva o stavu příběhu v roce 40 000 ± 200 let. Vydáme ji spolu?
< Předchozí    Další >

Uprostřed světa stojí hrad. Z toho hradu vede pět stejných cest na pět stejných světových stran. Na koncích těch stejných cest stojí pět naprosto identických měst. Na hradě bydlí král a jeho pět naprosto identických synů. Tito identičtí princové se vydávají v tentýž okamžik na zkušenou, každý do jednoho z pěti identických měst. Všichni mají tentýž úkol. Kdo jej dokáže splnit jako první, smí se vrátit na hrad a stane se králem. Kdo úkol splnit nedokáže, musí zůstat v přiděleném městě navždy.

Každý z identických bratrů má za úkol ve svém identickém městě unikátním způsobem naprosto spektakulárně selhat.

První z bratrů se vydá do města číslo jedna. V ulicích toho města nalezne svou dávno ztracenou matku. Slíbí jí, že se stane králem a vezme si ji s sebou na hrad. Matka nadšeně souhlasí. Pozve kralevice k sobě domů a zařídí mu malý pokojík v podkroví. Matka soudí, že pro budoucího krále je nejdůležitější vzdělání. Pošle prince na prestižní vysokou školu s ekonomickým zaměřením. Princ pilně studuje. Naslouchá přednáškám moudrých mužů. S přáteli zakládá studentský spolek. Najde si děvče. Princ získává šerpu „student měsíce“. Jednou v noci se mu zjeví internetový vtip. Princ jej následuje na internet, kde se válejí spousty a spousty dalších vtipů. Princ je přebírá a směje se. Ráno je nevyspalý, ale šťastný. Jde do školy. Tam ho to vůbec nebaví. Přednášky mudrců se mu najednou zdají nudné. O přestávce si zaběhne ke stánku s internetem koupit příruční internet. O hodině sleduje vtipy na internetu. Směje se. Je šťastný. Dny ubíhají. Všechno jde podle plánu. Princ brzy ztratí zájem o studentský spolek, je vyloučen pro neplacení členských příspěvků. Princ se přestane mýt. Rozejde se s ním přítelkyně. Je mu to jedno. Pasivní konzumace vtipů ho již nedokáže plně uspokojit, začne se tedy účastnit diskuzí pod internetovými články. Na konci semestru je jeho život v troskách. Nedokáže se soustředit. Pokouší se učit na závěrečné zkoušky, marně. Pro nedostatek znalostí jej vyloučí ze školy. Je mu to jedno. Jde domů, kouká na vtipy a hádá se s náhodnými lidmi. Jeho matka pláče. Je mu to jedno. Těší se, až bude králem. V diskuzích vystupuje pod přezdívkou King11111. Roky plynou. Pořád žije v podkroví u mámy a tráví všechen čas na internetu. Živí se ohřívanou svíčkovou a instantními polévkami. Selhal. Nepodařilo se mu však selhat ani unikátně, ani spektakulárně. Je odsouzen žít u mámy na půdě navždy.

Druhý z bratrů se vydá do města číslo dva. Najde na zemi harmoniku. Hraje na ni u kašny. Všimne si ho místní dirigent a pozve ho do svého symfonického orchestru. Druhý princ se stane hvězdou městečka. Hraje na harmoniku každý večer v nádherném altánu na promenádě. Děvčata se o něj perou. Přátelé ze symfonického orchestru naučí prince brát drogy. Princ bere drogy každý den. Bere nejvíce drog ze všech. Bere všechny druhy drog. Pořád hraje na harmoniku, čím dál tím lépe. Jednou v záchvatu nedostatku drog pobodá dirigenta svou harmonikou. Všichni kolem ječí. Princ prchá. Polapí ho policie a vsadí ho do vězení. Píší o tom všechny noviny. Princ žije ve vězení. Stále hraje na svou harmoniku. Zbaví se své závislosti. Po pěti letech je propuštěn a začíná opět hrát na harmoniku s orchestrem. Píší o tom všechny noviny. Na jeho koncerty chodí miliony lidí. Usmíří se s dirigentem. Píší o tom všechny noviny. Najde si ženu, budoucí královnu. Mají svatbu. Mají spolu tři děti. Jednoho dne však dostane princ opět chuť na drogy. Vezme si drogy a jezdí několik hodin na kolotoči. Píšou o tom všechny noviny. Princ napadne novináře. Píšou o tom všechny noviny. Princ si vezme drogy a nese manželku do porodnice, protože ta rodí čtvrté dítě. Manželka mu upadne na zem a umře. Přijde sociálka a vezme mu všechny děti. Princ si vezme drogy a vleze v zoo ke lvovi do klece. Lev mu ukousne obě ruce. Doktor mu přidělá nové roboruce. S novýma rukama ale nedokáže princ hrát na harmoniku. Je to tragédie. Vyleze na útes, uváže se provazem za krk k větvi, polije se hořlavinou, spolkne hrst prášků, skočí z útesu a zároveň se pokusí střelit do hlavy. Přestřelí provaz, spadne do vody, která ho uhasí, naloká se mořské vody a vyzvrací prášky (zčásti proto, že je voda ledová, zčásti proto, že je slaná). Vyloví ho náhodný kolemjdoucí. Nádhera! Nedokázal ani ukočit svůj mizerný život. Vskutku velkolepé selhání. Bohužel ne jedinečné. Stejným způsobem se neúspěšně pokoušel sprovodit ze světa jistý Jacques Lefevre v osmdesátých letech 20. století. (Asi to není pravda, zřejmě se jedná o urbánní legendu, jejíž první verze se objevuje už o sto let dříve, ohranosti selhání druhého kralevice to ale nic neubírá.) Život je pes.

Třetí z bratrů se vydá do města číslo tři. Hned první den zde potká lásku svého života. Je krásná jako léto a chytrá jako liška. Zamilují se do sebe. Žijí spolu v malém pokoji na studentské koleji. Ona pracuje po nocích jako pokojská a přes den studuje kvantovou fyziku. On spravuje stará rádia a studuje medicínu. Mají jen jeden druhého. On získá místo na prestižní neurologické klinice, ona se stane šéfem univerzity. Mají dvě krásné děti. Roky ubíhají. Jejich rodina vzkvétá, jejich město ale ne. Na radnici sedí zlý starosta a jeho nohsledi. Peníze tečou do kapes odporných korupčníků. Starosta zakáže ve městě zpívat. Všude jsou dopravní zácpy. Princ založí s přáteli z nemocnice hnutí za obrodu města číslo tři. Brzy se přidávají další a další hodní lidé. Všechen volný čas věnuje teď princ městskému plánování. Sepisuje dlouhá pojednání o financování veřejných zakázek a o optimalizaci tramvajové dopravy. Blíží se volby. Hnutí Obroda města číslo tři si vylosuje volební číslo tři. Výborně toho využijí ve své kampani. 3 pro 3, pro3 zrak a vol 3. Vše nasvědčuje tomu, že se třetí princ stane starostou města. Vládnoucí panáci se ale nenechají fackovat jen tak. Začnou poukazovat na sobecké pohnutky členů hnutí Obroda města číslo 3. Ve svých novinách zveřejní článek „Pro3 nebo pro lidi?“, ve kterém tvrdí, že optimalizace tramvajových linek navržená princem je zaměřena výhradně na tramvaje, kterými sám jezdí. Je tam tramvaj, kterou jezdí do práce, tramvaj, kterou jezdí vyzvedávat děti ze školy, tramvaj, kterou jezdí se psem na cvičák, tramvaj, kterou jezdí za město jezdit na kole z kopce a do kopce a tak dále. Článek si přečte princova manželka a velmi se podiví. Uvědomí si totiž, že ve strategickém plánu optimalizace tramvajových linek je i tramvaj číslo 11, kterou by princ nikdy jezdit neměl. Rozhodne se vypátrat, co za tím vězí. Sleduje prince z nemocnice na zastávku. Princ skutečně nastoupí do tramvaje 11 a někam jede. Má v ruce květiny. Vystoupí z tramvaje na konečné stanici a jde k malé vilce uprostřed živých plotů. Zazvoní. Vyleze mladá hezká holka, co pomáhá hnutí Obroda města číslo 3 roznášet letáky během kampaně. Princ s ní toká. Princova manželka vyběhne z úkrytu a zmlátí prince. Ten se brání kytkou ale marně. Manželka mu udělá moncla. Holka ječí: „Pomóc!“ Je z toho trapas. Manželka si sbalí kufry, vezme děti a odstěhuje se. Píšou o tom všechny noviny. Korupčníci na radnici toho řádně využijí. Třetí princ jde k psychiatrovi, nechá si předepsat něco na uklidnění. Trochu pije. Volby nakonec princovo hnutí stejně vyhraje, ale jen těsně. Na radnici spousta problémů. Potenciální koaliční partneři říkají, že s princem vládnout nebudou, že je to nevěrník a co by jim on vysvětloval. Rezignuje a vrátí se do nemocnice. Tam ho to vůbec nebaví. Večer je doma sám, děti mu neberou telefon, rozvádí se, večeří studený fazole z konzervy. Na milenku se nakonec vykašle a nalhává si, že ho to stejně nejvíc baví v práci. Srandovní, unikátní a spektakulární selhání! Vše nasvědčuje tomu, že se třetí princ stane králem. O selhání však příliš usiloval. Jeho spektakulární selhání je tedy vlastně spektakulárním úspěchem. Uspěl, protože selhal. Navždy zůstane průměrným neurochirurgem v průměrné nemocnici v průměrném městě. Může akorát tak doufat, že se s ním občas vyspí nějaká zdravotní sestřička. Smutné.

Čtvrtý z bratrů se vydá do města číslo čtyři. Po kralování netouží. Rozhodne se zůstat navždy ve městě. Chce žít autentický život bez touhy po selhání. Hned první den autenticky potká lásku svého života. Zamilují se do sebe. Žijí spolu autenticky v malém pokoji na studentské koleji. Ona pracuje po nocích jako pokojská a přes den studuje kvantovou fyziku. On autenticky spravuje stará rádia a autenticky studuje medicínu. Mají se autenticky navzájem. On autenticky získá místo na prestižní neurologické klinice, ona se stane šéfem univerzity. Mají dvě krásné děti. Roky autenticky ubíhají. Jejich rodina autenticky vzkvétá, jejich město ale ne. Princ založí s přáteli z nemocnice autentické hnutí za obrodu města číslo čtyři. Všechen volný čas teď princ autenticky věnuje městskému plánování. Sepisuje dlouhá autentická pojednání o financování veřejných zakázek a o optimalizaci tramvajové dopravy. Blíží se volby. Vše nasvědčuje tomu, že se čtvrtý princ stane autentickým starostou města. Vládnoucí panáci se ale nenechají fackovat ani autenticky. Začnou poukazovat na sobecké pohnutky členů hnutí Obroda města číslo 4. Ve svých novinách zveřejní článek „Pro 4 lidi nebo pro všechny lidi?“, ve kterém tvrdí, že optimalizace tramvajových linek navržená princem je zaměřena výhradně na tramvaje, kterými sám jezdí. Je tam tramvaj, kterou jezdí do práce, tramvaj, kterou jezdí vyzvedávat děti ze školy, tramvaj, kterou jezdí se psem na cvičák, tramvaj, kterou jezdí za město jezdit na kole z kopce a do kopce a tak dále. Článek si přečte princova manželka a velmi se podiví. Uvědomí si totiž, že ve strategickém plánu optimalizace tramvajových linek je i tramvaj číslo 11, kterou by princ nikdy jezdit neměl. Rozhodne se vypátrat, co za tím vězí. Sleduje prince z nemocnice na zastávku. On skutečně autenticky nastoupí do tramvaje 11 a někam jede. Má v ruce květiny. Autenticky vystoupí z tramvaje na konečné stanici a jde k malé vilce uprostřed živých plotů. Zazvoní. Vyleze mladá hezká holka, co pomáhá hnutí Obroda města číslo 4 roznášet letáky během kampaně. Princ s ní autenticky toká. Princova manželka vyběhne z úkrytu a zmlátí prince. Ten se autenticky brání kytkou, ale marně. Manželka mu udělá autentického moncla. Holka ječí: „Pomóc!“ Je z toho autentický trapas. Manželka si sbalí kufry, vezme děti a odstěhuje se. Píšou o tom všechny noviny. Korupčníci na radnici toho řádně využijí. Čtvrtý princ jde autenticky k psychiatrovi, nechá si předepsat něco na uklidnění. Autenticky pije. Volby nakonec princovo hnutí stejně vyhraje, ale jen těsně. Nejhorší na tom všem je, že s tou mladou holkou něco mít chtěl, pořád za ní jezdil, ale k ničemu to nebylo. Ona s ním sice flirtovala, ale nic s ním, páprdou, mít nechtěla. Pořád jen opakovala, že je na ní starej a že má manželku. „Ale krátký džínový šortky a upnutý svetříky nosila, mrcha!“ říká autenticky čtvrtý princ v hospodě náhodnému tlustému muži. Ukazuje se, že se náhodný tlustý muž živí jako instruktor bezpečnosti práce ve stavebních firmách. Plácá čtvrtého prince po rameni: „Ženský,“ říká. Na radnici spousta problémů. Potenciální koaliční partneři říkají, že s princem vládnout nebudou, že je to nevěrník a co by jim on vysvětloval. Autenticky rezignuje a vrátí se do nemocnice. Večer je doma autenticky sám, děti mu neberou telefon, autenticky se rozvádí, večeří studený autentický fazole z konzervy. Pořád autenticky jezdí za tou holkou tramvají číslo 11, kterou nikdy nikdo nezoptimalizuje a brečí jí u branky mezi živejma plotama. Ona s ním pořád nechce nic mít. Kráva. On se na ní nakonec autenticky vykašle („Ženský,“ říká jiný náhodný tlustý muž v hospodě) a nalhává si, že ho to stejně nejvíc baví v práci. Selhal autenticky. Snažil se žít, jak nejlépe uměl a přesto selhal. Stane se králem? Ne! Motivace je zřejmě podle pravidel přísného otce – podle pravidel univerza - vzhledem k selhání irelevantní. Selhání je úspěch. Autentické selhání je patrně autentický úspěch. Čtvrtý princ zůstane autenticky průměrným neurochirurgem v průměrné nemocnici v průměrném městě. Může akorát tak doufat, že ho někdo natočí do autentické reportáže o škrtech ve zdravotnictví. Hrůza.

Pátý z bratrů se vydá do města číslo pět. Zcela se oprostí od otcovského domu. Prožije několik let v zenové meditaci. Následně se bez problémů stane lékařem. Zachraňuje životy dětem v práci i ve volném čase. V nemocnici je nejlepším dětským neurochirurgem, po pracovní době chodí vytahovat topící se děti z městské kašny. Bez nejmenších problémů se stane starostou města. Optimalizuje dopravu bez milostných skandálů. Vyroste kolem něj nevídaný kult osobnosti. Měšťané jej oslavují jako boha – syna Slunce. Vznikne občanská iniciativa za jeho korunovaci. Pokorně přijme královskou korunu. Hrad, který stojí v centru města a který již několik staletí slouží pouze jako muzeum, se stane jeho příbytkem. I jako král vládne pátý princ městu moudře a spravedlivě. Město číslo 5 se stane významným kulturním a obchodním centrem v regionu. Na všech pět světových stran se rozjíždějí kolonisté a opravují zpustlé osady v okolí. Po vzoru královského města číslo pět vybudují pět identických vzkvétajících měst. Město číslo pět se stává středem svého vlastního světa. Jeho vladař se každou neděli spokojeně prochází po tržišti a rozverně klábosí s kupci a kejklíři. Náhle spatří lásku svého života. Je to mladá studentka produktového designu a tanečnice. Má dlouhé nohy a pruhované námořnické tričko. Je hrozně sexy. Hned se k sobě rozeběhnou a za týden je velkolepá svatba. Královna vládne stejně moudře jako král. Bok po boku rozvíjejí svůj malý svět číslo pět. Všichni je obdivují. Královna jednoho dne porodí pět krásných synů. Jsou to jednovaječná paterčata. Královský pár mává z balkónu hradu všem poddaným, kterým tečou upřímné slzy dojetí.

Více o knize






< Předchozí    Další >

O co jde

CROWDPRESS

Myšlenka CrowdPressu se zrodila jako způsob, jak zbavit autory přímé závislosti na nakladatelích-investorech a monopolních distribučních řetězcích, a jak je namísto toho spojit přímo s jejich čtenáři. Vzešla z širší úvahy na téma, s čí podporou má vznikat svobodná kultura – věřím, že odpověď zní: s podporou svého publika.

Jakub Jelínek, zakladatel

Ve zkratce

Zatímco autoři běžně obepisují knižní průmysl a zjišťují, kdo do nich investuje a dá jim procentuelní almužnu, v CrowdPressu odměňuje autora komunita a dostává jeho dílo do světa.

Staňte se součástí komunity