„BookLeak – vysyp šupík“ uvádí:

Trilogie

Ukázka z rozepsané knihy Adam Kadmon: Ana Mia. Vydáme ji spolu?
< Předchozí    Další >

Růžová tělíčka v měkkých poduškách. Na porodním pokoji dýchá světlo absolutním klidem. Rozmazlená atmosféra protahujících se děťátek. Ještě to ani nežvatlá a kouká to na svět jen sporadicky. Spíš se to ještě rozkoukává. A shovívavý nemocniční svět se nad nimi rozpřahuje svou péčí a dobrotou. A nikdo nedělá prudké pohyby. Nikdo nezná nedbalosti. Doktoři a sestřičky tiše šplouchají co něžné vlnky na relaxující pláž. A mezi nimi plují maminky, majestátní lodě reprodukce září napjatými bílými plachtami lásky. Vzduch se tu samou opatrností nehoní z okna do dveří ani se neválí v těžkých kobercích, ale snáší se od stropu tak jemně a něžně jako by se srážel na paprscích slunce v lehounké čerstvé mžení. Starostlivé ticho péče je přerušováno jen občasným nesouvislým broukáním, zvuky krmení a konejšivými hlasy rodin a lékařů. V peřinkách ztracení křehcí tvorečci, jak jim jen usnadnit bolest světa, do kterého byli tak krutě vrženi.

Růžová tělíčka v měkkých poduškách. Na jednotce intenzivní péče dýchá světlo slabou modrou unavenou aktivitou. Vyčerpaná atmosféra vyhladovělých pacientek, slabé hlasy v bezzubých ústech za zborcenými tvářemi. Ani ruku nedokáže zvednout. Těkající nemocniční svět se nad nimi rozpřahuje svým pochopením a péčí. Nikdo nedělá odmítavé obličeje a nikdo nezná nepřívětivosti. Doktoři a sestřičky ustaraně kmitají coby koroptví matky okolo své snůšky. A mezi nimi se zastrašeně plíží rodiny, raněné šelmy s hlubokou bolestí neznalosti situace, absence řešení blýská rozrušenýma žlutýma očima. Vzduch se tu samým napětím kroutí a ohýbá natolik, jako by se srážel se šumem přístrojů v dlouhá nylonová vlákna. Úzkostlivé pípání péče je přerušováno jen občasným nesouvislým broukáním, zvuky umělé výživy, bolestnými vzdechy a konejšivými hlasy rodin a lékařů. V peřinkách ztracení křehcí tvorečci, jak jim jen usnadnit bolest světa, do kterého byli tak krutě vrženi.

Sšedlá těla na pogumovaných podložkách. Na předpitevním oddělení mručí zářivky zelenomodrým svitem, chladem absolutního klidu. Příznačná atmosféra bledých tuhých mrtvých těl, už se to ani neošívá a se světem to nespolupracuje, spíš sporadicky, jak se pokožka pomalu poddává rozkladu. Otrlý nemocniční svět se nad nimi rozpřahuje svou manipulací v přijetí a smíru. Nikdo nedělá prudké pohyby a nikdo nezná nedbalosti. Zřízenci a preparátoři tiše řežou co broušené nože toho strojově přesného masomlýnku. A mezi nimi se plouží maminky, strhané mátohy někdejšího štěstí, hlasitě trhající střeva svého bolu. Vzduch se tu samou dezinfekcí nesnáší něžně od stropu ani se netetelí životem, ale vlhce se lepí jako by se srážel s antiseptickými látkami a táhl se v přilnavém povlaku na všechno a na všechny. Pietní ticho poslední služby je přerušováno jen občasným nesouvislým broukáním, zvuky vzlyků a konejšivými hlasy pozůstalých a lékařů. Na podložkách vystavení křehcí tvorečci, jak jejich rodinám usnadnit bolest světa, ve kterém byli tak krutě ponecháni.

Více o knize






< Předchozí    Další >

O co jde

CROWDPRESS

Myšlenka CrowdPressu se zrodila jako způsob, jak zbavit autory přímé závislosti na nakladatelích-investorech a monopolních distribučních řetězcích, a jak je namísto toho spojit přímo s jejich čtenáři. Vzešla z širší úvahy na téma, s čí podporou má vznikat svobodná kultura – věřím, že odpověď zní: s podporou svého publika.

Jakub Jelínek, zakladatel

Ve zkratce

Zatímco autoři běžně obepisují knižní průmysl a zjišťují, kdo do nich investuje a dá jim procentuelní almužnu, v CrowdPressu odměňuje autora komunita a dostává jeho dílo do světa.

Staňte se součástí komunity