O co jde

CROWDPRESS

Myšlenka CrowdPressu se zrodila jako způsob, jak zbavit autory přímé závislosti na nakladatelích-investorech a monopolních distribučních řetězcích, a jak je namísto toho spojit přímo s jejich čtenáři. Vzešla z širší úvahy na téma, s čí podporou má vznikat svobodná kultura – věřím, že odpověď zní: s podporou svého publika.

Jakub Jelínek, zakladatel

Dej vzniknout knížce

Díky Tvému názoru vybereme další knížku, kterou v květnu 2021 společně vydáme. Můžeš vybrat více možností 🙂

zaujala
tu
chci
podpořím
i více

Minulé noci je soubor krátkých povídek, které začínají slovy Minulé noci. Je to pocta Williamu Saroyanovi, nocím na zemi a lidem, kteří jimi procházejí mezi dny. Jedná se o odlišné příběhy různých vypravěček a vypravěčů, příběhy různých končin, konců, emocí a stavů.

Ukázka z knížky

Představte si, že ve vašem městě odedávna existuje průchod do takzvaného vnitřního světa. Ne, že by to byla taková výhoda – za jeho otěže totiž tahají zrůdy. Ty výše postavené, mocnější, si občas vyhlédnou tvora v naší části reality, načež jeho život pro legraci rozmetají na kousky. Hlavní aktéři Hlídky světel mají štěstí v neštěstí: jejich životy už dávno rozvrácené jsou. Tak proč nepřidat trochu čar?

Ukázka z knížky

Pořadatelka stovek literárních pásem Večer přiměřených depresí, festivalů Den poezie a Literární Vysočina je také autorkou knížek Ten sprosťák a jiné povídky (Protis 2006), Láska je zdravá (spolu s V. Babničem, České Budějovice 2006), Hospodská byla ideální manžel (spolu s V. Francem, 2009). Povídky Zora píše od roku 2003.

Ukázka z knížky

Noemi, též známá jako Elektra730, píše od deseti let. Zabývala se povídkami a skládáním písní a textů, ale básnění nakonec zvítězilo. Na hudebním gymnáziu byla pozvána k poezii četbou Préverta, Appolinaira, Seiferta, Jáchyma a Filipa Topola, Pavla Zajíčka… Slyšet číst jste ji mohli hlavně v čítárně Black Book

Sbírka Náhorní Karabach obsahuje texty z let 2018-2019.
Její poezie je inspirovaná Prahou, přáteli, nadějí, láskou a dospíváním skrze chyby.

Ukázka z knížky

Příběh o hrobníkovi, který měl vždycky dost odvahy rozhodovat o smrti druhých. Když měl hrobník rozhodnout o životě druhých, nedokázal to. Musela přijít Alice. Odehrává se v Osipu, což je město někde ve východní Evropě, v Bianku, což je také město někde ve východní Evropě, a ve vlaku, který obě města spojuje.

Ukázka z knížky

„Na počátku bylo slovo. Teď už jen zbylo zjistit, co všechno toto slovo může znamenat, co na něj lze navěsit. A jde toho hodně. O čem má člověk psát? Ideálně o tom, co dobře zná a co má rád (anebo nemá). Já se znám výhradně s divnými lidmi, rád chodím do hospod a na muziku. Naopak cirkusy nesnáším už od mala. Od toho všeho v Hovnotřeších něco najdete. Lze však najít mnohem, mnohem víc. Vzhledem k tomu, že od vzniku této práce uběhla více než dekáda, zůstávají některé motivy těžko zařaditelné i pro mě jako autora. Tím se dostávám téměř na roveň čtenářům a mohu tak sám sebe překvapovat vlastním vyprávěním.“

Ukázka z knížky

„Agent“ je bezva! Je malý, ale je toho v něm víc než leckde jinde. Obrázky. A vejde se akorát do kapsy. Ačkoli snad místy postrádá děj, romantického mladého muže tam napínavě a nečekaně spolknou studené cizí končiny, je mu najednou hrozná kosa, po letech už tolik ne, a tak to jde, jde to. No a pak se vrací zpět, holky, pívo, knedlíky, tyvole nazdár, jenže ouha, zatím uteklo tisíc let a děd Mráz a jeho hordy útočí… jak to asi dopadne?

Ukázka z knížky

Kateřina zabloudí v jednom ze svých živých snů a uvízne ve světě mezi bděním a spánkem, v němž ani jedno ani druhé nepřevládá, ale tvoří nevyzpytatelnou směs, ze které se snaží najít cestu zpátky.

Je tu plno divných věcí, obrazy s pastelově barevnými žábami velkými jako domy, které pohlcuje mlha, Richard, bezdomovec z autobusového terminálu na Knížecí, pan Šmauz z antikvariátu na Malé Straně, který Kátě připraví lyžařskou výbavu, aby se mohla nasoukat do louže na ulici a putovat dál světem pod vodou, různé sny nebo jejich ozvěny, někdy stírající rozdíl mezi oběma světy, jindy ho eskalující jako pod lupou.

Ukázka z knížky

Společnost závěru 20. století překlenula existenciální krizi vynálezem, o němž nikdo neví, jak funguje.
Robin Kašperský je mezinárodní společností vyslán, aby vypátral příčiny nehody, jež, zdá se, zůstávají pro smrtelníky neuchopitelné. Vypořádává se nejen s náročným úkolem, který jej zavede do promočených Benátek i vídeňského pajzlu, ale také s vlastní minulostí a Hugem – vrátným s originální intonací, který s vyšetřováním pomáhá – nebo snad ne? A kdo jsou ti kolem nás? Co zůstává, je pouhá nepravděpodobnost.

Ukázka z knížky

Píše se rok přibližně 40 000, nebesa křižují radikálně relativistické Neckerovy krychle. Většinu materiálu planety Země se podařilo uspat, přichází věk svobody.

Ale to není důležité.

Uprostřed světa stojí hrad. Z toho hradu vede pět stejných cest na pět stejných světových stran. Na koncích těch stejných cest stojí pět naprosto identických měst. Na hradě bydlí král a jeho pět naprosto identických synů. Tito identičtí princové se vydávají v tentýž okamžik na zkušenou, každý do jednoho z pěti identických měst. Každý z identických bratrů má za úkol ve svém identickém městě unikátním způsobem naprosto spektakulárně selhat.

Ukázka z knížky

Tvůj e-mail:

Na něj Ti dáme vědět, vypukne-li sbírka na Tebou vybrané knížky. Děkujeme ♥

Ve zkratce

Zatímco autoři běžně obepisují knižní průmysl a zjišťují, kdo do nich investuje a dá jim procentuelní almužnu, v CrowdPressu odměňuje autora komunita a dostává jeho dílo do světa.

„BookLeak – vysyp šupík“ uvádí:

Stloukal jsem zrovna novou rakev...

Ukázka z rozepsané knihy Vojtěch Fiala: Osip nikomu nechybí. Vydáme ji spolu?
< Předchozí    Další >

„Já, víte, když jsem je viděla, zdálo se mi, že by mohli prostě vstát a jít a žít dál a nebylo by to divný.“
„To by mohli,“ přiznal jsem, „ale jsou mrtví. Mrtví nežijí.“
„Nestává se Vám, že někdy dáte do rakve někoho… že se zmýlíte, nebo úmyslně?“
„Mýlím se málo. A to druhý po mně nechtějte,“ vzpomněl jsem si na stařečky, jejichž děti mě slušně požádaly, abych je osvobodil.
„A kdybyste tu rakev zase otevřel, co se stane?“
„Pod mým dozorem je to bezpečné. Mrtví obvykle neutíkají.“
„A otvíráte někdy rakve?“
„Ano, považuje se přece za známku dobrého vkusu jít se občas podívat na své mrtvé, prohodit s nimi pár slov.“
„A mrtvý se v těch rakvích nezblázní?“
„Proč by se mrtví v rakvích měli zbláznit?“
„Protože je tam těsno a tma.“
„Jenže oni jsou mrtví. Člověk má celý život na to, aby se připravil, že na konci skončí v těsné truhle, kde bude tma. Málokomu šíbne z toho, že ho máma přestane kojit, že mu narostou druhé zuby, zešedivějí vlasy. Co po mně chcete?“
„U nás o sobě lidi po smrti neví. Když bysme je nespálili, začali by se kazit. Když je dáme do rakve, stejně pod zemí shnijí.“
„Ano, ano. Kdybychom mrtvé dávali pod zem, také by shnili. Kdybychom je spálili, taky by se z nich stal popel. My ale ani jedno z toho neděláme, takže mrtví zůstávají i po smrti stejný. To se mi zdá dobré.“

Více o knize






< Předchozí    Další >