„BookLeak – vysyp šupík“ uvádí:

IV.

Ukázka z rozepsané knihy Jana Baudyšová: Divná knížka. Vydáme ji spolu?
< Předchozí    Další >

Probudila se do léta.

Sál byl plný slunce a proti oknu poletovala drobounká mračna zářivého prachu.

Vrátila polštáře tam, kde je vzala a pečlivě po sobě uklidila skříň. Věnovala pár pohledů výhledu z okna a sešla dolů na náměstí.

Zastavila se u fontány a nabrala vodu do dlaní. Byla průzračná a chladila. Obloha byla modrá, po včerejších mracích nezbyla ani stopa. Slunce připalovalo.

Zaslechla z dálky drnčení a po chvíli z podloubí vyjel kočár tažený plameňáky. Byl prázdný. Popadla bundu, do jejíchž kapes nacpala čepici a šálu a do jednoho z rukávů nasoukala pletený svetr a rozeběhla se k němu.

Ptáci zastavili. Zvědavě zakomíhali svými velkými zobáky a trpělivě počkali, až se nasouká na sedačku. Pak se nedělo nic tak dlouho, až to jeden z nich nevydržel, a co mu otěže dovolily, dozadu se na ni ohlédl.

Překvapeně se na něj usmála.

„Já nevím, tak třeba k řece,“ řekla nazdařbůh, protože ji nenapadlo nic jiného.

Ptáci spokojeně vykročili vpřed a kočár se pomalu rozjel.

Město bylo zblízka mnohem divotvornější, než jaké vypadalo z věže. Trochu si na to sice přivykla, ale stejně se každou chvíli přistihla v údivu nad prazvláštním výjevem, který míjeli.

Projeli okolo dvou překrásných paláců, na jejichž střechách pospávaly obrovské zrzavé lišky. Ocas jedné z nich se převalil dolů a jeho roztřepený konec spočíval těsně nad chodníkem před branou budovy. Jinak se zdálo, že na téhle straně řeky není živé bytosti.

Pokračovali kolem prázdných trafik a zavřených pekáren, okolo domů, které měly fasády z pestrobarevných knoflíků a jejichž okna vypadala jak stařičké krabičky od sirek. Jen jednou potkali protijedoucí kočár. Byl prázdný.

Ani se nenadála a plameňáci zabrzdili na malém náměstí. Nad kamennou dlažbou se chvěl horký vzduch a na zahrádce kavárny, která byla stejně zavřená, posedávaly u stolečků sochy květin.

„Děkuju,“ řekla plameňákům a sotva ji bylo slyšet.

Toho, který stál blíž k ní, lehce pohladila.

Ptáci neřekli nic, pokývali trochu hlavami a odvlekli svůj kočár do stínu javoru, kde se rozhodli trochu odpočívat.

Za zahradou z ibiškových keřů už byla vidět řeka.

V náručí tiskla bundu a pohled upírala k hladině.

Po nábřeží se dostala k nejbližšímu mostu. Obří pták, který stál rozkročený v řece a svými křídly plnil jeho úlohu, se zdál opuštěný. Lámala si hlavu, ale nedokázala přijít na to, jestli neví, jak se jmenuje anebo jestli si spíše myslí, že ho ještě nikdo do učebnic nepopsal.

Z věže viděla, jak po něm proudí davy tvorů. Teď stála před ním a neviděla nikoho.

Váhala, ale bylo jasné, že nemá smysl se po něm nevydat.

Stačilo pár kroků po černých perech ptákova křídla a všechno se naráz změnilo.

Stála najednou na rušné komunikaci, po které se valily davy bytostí, přesně tak, jak je viděla z okna nad městem.

Do ramen jí začala strkat jiná ramena, každou chvíli ji někdo div neporazil. Po mostě z ptačích křídel proudili lidé s hlavami jako planety. V rukou drželi aktovky a kufříky, na zádech se jim pohupovaly batohy. Kromě nich se v davu proplétaly dýňové kočky. Ty daleko méně spěchaly.

Několikrát upadla a zase se zvedla. Ze všech sil se pokusila dostat ke kraji, aby se trochu vzpamatovala.

Musela dávat pozor, aby nepřepadla dolů do řeky, protože ptačí most neměl žádná bezpečnostní zábradlí. Zachytila se pořádně jednoho menšího pera a uříceně se snažila nabrat dech. A pak to uviděla.

Zpovzdálí to celé začalo dávat smysl. Po mostě proudily bytosti jen tam, odkud přišla a sotva co se dostaly na jeho konec, zmizely.

Na druhou stranu nikdo nepřecházel.

Neměl kdo. Byla to část města, kterou už otrávila prázdnota.

Více o knize






< Předchozí    Další >

O co jde

CROWDPRESS

Myšlenka CrowdPressu se zrodila jako způsob, jak zbavit autory přímé závislosti na nakladatelích-investorech a monopolních distribučních řetězcích, a jak je namísto toho spojit přímo s jejich čtenáři. Vzešla z širší úvahy na téma, s čí podporou má vznikat svobodná kultura – věřím, že odpověď zní: s podporou svého publika.

Jakub Jelínek, zakladatel

Ve zkratce

Zatímco autoři běžně obepisují knižní průmysl a zjišťují, kdo do nich investuje a dá jim procentuelní almužnu, v CrowdPressu odměňuje autora komunita a dostává jeho dílo do světa.

Staňte se součástí komunity