Olem Mlyje

Olem Mlyje mimo jiné hraje na jezevce. Neznamená to, že by hrál třeba na schovávanou nebo na zvířátka, jako si často hrávají děti. To vůbec. Jezevec se dá používat jako hudební nástroj. Princip je v podstatě jednoduchý. Zvuk, v případě hudebních nástrojů tón, vzniká díky chvění. U bicích nástrojů chvění vyvoláme úderem do napnuté membrány, strunné nástroje rozezníme drnknutím (úderem, smyčcem) do struny a dechové nástroje ozvučíme chvěním rtů nebo vzduchovým sloupcem, který působí na píšťalu. Nejinak je tomu u jezevce. Musíme ovšem počítat s tím, že jezevec je jako nástroj značně nevyzpytatelný. Už jen jako obyčejné zvíře je jezevec docela tvrdý oříšek.

Jezevce upneme do speciálního držáku, ocas necháme volný, k tlamičce přistavíme mikrofon. V ideálním případě nástrojový, pokud nelze jinak, spokojíme se i s obyčejným zpěvovým mikrofonem. Nástroj uchopíme jemně za ocas, tak aby to nebolelo, a začneme na něj drnkat prsty. Pokročilí hráči mohou použít smyčec. Výsledný tón lze modulovat také přiložením speciálního dřívka (viz obr.). Stimulací ocasu způsobíme silný nervový výboj, který vede k rozechvění jezevčích hlasivek. Výsledná škála je nesmírně pestrá. Setkáme se s temnými animálními zvuky, které připomínají hluboké nory v srdcích prastarých hvozdů, zazní i laškovné liščí zaštěkání či veselý trylek ptáčka zpěváčka. Dobře rozehraný jezevec zvládne bez sebemenších potíží i více než čtyři oktávy. Chce to ovšem cvik!

Údržba jezevce není příliš náročná. Sem tam vykartáčovat kožíšek, pravidelně venčit, vydatně krmit. Žádný jezevec nepohrdne moučným červem, to mi věřte. S hroznovým vínem také nešlápnete vedle. Zkrátka pestrou, výživnou stravu a máte jezevce jedna báseň. Nutností jsou ovšem pravidelné návštěvy u zvěrolékaře, o povinném očkování snad nemusí být řeč. A nezapomínejte, prosím, že jezevec je zvíře samotářské.

Jak jistě víte, Olem Mlyje hraje mimo jiné na jezevce. Je v tom opravdu dobrý. Jeho umělecká kariéra započala v malém divadélku Minda na Malé Straně. Přes biletáře a kulisáka se propracoval až na post herce, režiséra a dramaturga v jedné osobě. Zde se také poprvé a doposud naposled setkal s německým multiinstrumentalistou Hansem Reichelem. Hans Reichel je vynálezce hry na jezevce. A Olema naučil vše, co sám uměl. Hans Reichel sice není hovnotřech, ale klidně by jím mohl být. Pro Olema bylo toto setkání osudné. Jejich společné vystoupení „Jezevčí písně“ skončilo naprostým fiaskem. Během představení uniklo pět jezevců a způsobilo v malém divadélku obrovské škody. Nejvíce utrpěla dobrá pověst. Jezevci pokousali několik návštěvníku a hrubě znečistili malebný prostor foyer. Kdo někdy v Mindě byl, dokáže si tu spoušť představit. Proslýchá se, že jeden jezevec se usídlil na zahradě indického konzulátu, dva si rozdělili park na Kampě, čtvrtý zmizel v Čertovce a pátý podlehl po několika dnech štamgastům v hospodě U Hrocha

Každopádně Olem už si v Mindě více neškrtl. Posílil bezpečnostní opatření a sám pokračoval v interpretaci Jezevčích písní. Nové jezevce si pro jistotu vlastnoručně odchytil a dokonale vycepoval. Nemohl udělat krok vedle. A taky že neudělal.

Více o knize Filip Vošalík: Malé pojednání o hovnotřeších

Pokud Vás ukázka zaujala a rádi byste knížce pomohli na svět, zanechte nám prosím zde svůj e-mail. Použijeme jej, abychom Vám dali včas vědět, pokud se rozběhne sbírka na tuto knížku.