Ochutnávka z Metalového města

Tak kdo z nás
je ten černý mág?
Kdo komu nabourává snění?
Tvoje oči jsou panelák.
Vlétám do zelených dveří.
Bytu, kde nic není,
ale jsme tam my.

Jak hluboká a jak rozlehlá je tvá láska?
Má je Sibiří a je Bajkalem.
A ty si můžeš vybrat, zda se v ní utopíš, či umrzneš.
Je to takové nepěkné hobby tě ničit.
Jsem extrémní sucho a ty má krajina.
Zaveď mne do labyrintu,
protože tam je můj domov,
protože tam mi vždy tak hezky obmotáš nit kolem prstu
jako přívěšek na klíče k zámku tvého těla.
To podzemní bludiště, do kterého jsi zabloudila, jsem já.
Ty chladné a vlhké stěny jeskyně jsou mé city
a ta neprostupná tma má vůle ti vyjít vstříc.
Na tvých žebrech počítám čas, který nám ukradl spánek.
Všechny svislé plochy jsou zrcadla, do kterých se opíráme,
dlaněmi do sebe zaklesnutí, protáčíme se do víru Nebudeme .
To suché místo pod převisem je hnízdo mého ptačího srdce,
nahmatáváš jej na otevřené knize mé hrudi s náhrdelníkem,
který nebudu nikdy nosit.
Jedině by byl z tvých ustřižených nehtů.
Ty zavrkočené chodby jsou mé ušpiněné ruce,
stejný mech, stejná turistická značení,
chtějí tě obejmout
a dovést do nejhrůznějších chvil tvého krátkého života.