Dům


Stojí stojí dům
to je jedno kde
tam někde ve světě
stojí sám

ten dům
to jsem já
bydlím v sobě
se svýma myšlenkama
a když přijde noc
sedávám si tak
tiše v příšeří
kouřím, piju čaj
a chytám svoje myšlenky
do dlaní
jsou jak vločky sněhu
dotkneš-li se prstem
rozplynou se
změní se v motýly
a pak létají tiše tmou
jako listy knih
létají okny ven
krouží kolem dokola
pak se semknou
a v kruhu
jako svatozář
hlídají klid mého rozjímání
pak se změní na chvíli
v ramena jeřábů tak silných
co unesou touhu
změní se v paprsky
pramínky vlasů
tajemně smotaných
v malinké provázky
změní se ve zlaté střípky
v šepot hovorů
pod oknem mám stůl
a na něm květiny
a spoustu telefonů
když některý zazvoní
volám do nebe
jak se mají ti co spí
tak ve tmě hledám tváře
a nacházím obrazy
tichá chvění na hladinách mlh
já ze svých očí
jak z oken hledím ven
tak v tichu očekávám
až zrodí se den
a když udeří gong
a zazní flétny pastevců
sháním zas svá stáda
ó ta vlhká rána
já dobře znám
když ve svém domě
na samotě usínám
a pomalu zavírám okenice